♥..Welcome in my world..♥

Fantastická zvířata a kde je najít

21. listopadu 2016 v 20:34 | _Misty_ |  Harry Potter, atd.. :))
Mí drazí Potterheads!
Pottermánie ke konci tohoto roku ani náhodou nekončí!
V minulém článku jsem se vám pokusila přiblížit scénář a divadelní hru CURSED CHILD, a dnes bych vám moc ráda pověděla něco o filmu FANTASTICKÁ ZVÍŘATA A KDE JE NAJÍT ♥
Série filmů, která měla být původně trilogií, se nakonec rozroste do pětidílnho pokračování. Z čehož jsem, jen mezi námi, šíleně nadšená!

Fantastická zvířata měla premiéru 17. listopadu 2016. Já tam byla, v 00:00 jsem už seděla v sále společně se stovkou dalších fanoušků v hábitech, omotanými kolejními šálami kolem krku, ověšenými nejrůznějšími náhrdelníky s relikviemi, obečeými do triček Potterovského fandomu, s hůlkama pevně sevřenýma v rukou. Atmosféra byla parádní ♥
Osobně, přestože jsem se snažila přistupovat k tomu s odstupem, jsem na tenhle film kladla velice silné nároky. Přestože jsem se opravdu hrozně bála, že to pokazí na nejvyšší míru, moje očekávání bylo obrovské! ♥
(Ne jako v případě Cursed Child, kdy jsem byla nadšená především proto, že jsem očekávala naprosté minimum)
Od chvíle, kdy Newt Samander připluje na lodi do New Yorku a otevře svůj "zamudlovaný" kufr ve kterém se nám naskytne pohled na jeho mrzimorskou šálu, jsem seděla s pusou otevřenou, tiskla si k hrudi svou kouzelnou hůlku a zbožně hleděla na plátno. ♥
Newt je veliký podivín. Ale v tom nejlepším slova smyslu. :) Jistě si všimnete, jak je nervózní pokaždé, když je ve společnoati lidí, ne-li, kdžy s nimi musí opravdu mluvit. Ale jakmile se ocitnete společně s ním, v jeho kouzelném kufru plném těch nejroztodivnějších magických tvorů, objevíte jeho skrytou stránku. ♥
Kromě Newta a jeho zvířat se seznámíte také s nečarem (jinak známým jako mudla) Jacobem Kowalskim, který mě neskutečně překvapil ♥ se sestrami Tinou a Queenie, které jsou kokuzelné svým vlastním způsobem. ♥ A spoustu dalších kouzelníků, čarodějek i mudlů♥ Vážně, myslím, že to bylo FANTASTICKÉ! ♥
Většinu filmu jsem opravdu zírala s přihlouplým úsměvem na tváři, který mi nezmizel ani dlouho po skončení filmu.♥
Bylo to, jako se po dlouhém dni vrátit zpět domů.

 

Harry Potter a Prokleté dítě

24. září 2016 v 17:56 | _Misty_ |  Harry Potter, atd.. :))
Mí drazí Potterheads!
Jak jistě všichni víte, 30. července 2016 byla v Londýnském divadle Palace Theater premiéra divadelní hry Harry Potter and Cursed Child.
O obsazení si udělejte vlastní názor. Když byl výběr herců kompletní, strhnul se ohromný povyk. A to především kvůli "černé Hermioně". Mi osobně ten nápad nevadí, ale nejspíš budu mít už navždy jako představitelku Hermiony Emmu Watson (i když ani ona knižní popis jistě příliš nevystihuje).
Jak říkám, myslete si co chcete. Já osobně hru bohužel zatím neviděla, ale z toho co jsem slyšela se ukázal výběr herců jako správná volba. Jejich herecké výkony prý jsou skvělé. Zvláště představitel Scorpiuse Malfoye je prý excelentní. :)
O den později (tedy 31.7.) symbolicky, právě v den narození samotné autorky J.K. a hlavního hrdiny příběhu Harryho Pottera, vyšel k této divadelní hře scénář v knižním provedení.
Osmá kniha je oproti předchozím sedmi dílům tak jiná, jak jen to jde. Od obalu, přes velikost knihy, až k jejímu napsání. Jak už jsem zmínila nahoře, je to SCÉNÁŘ k divadelní hře. Pokud se do čtení chcete pustit, myslete především na tohle.
Od lidí, co viděli hru, slyším jen samou chválu. Zatímco fanoušci, kteří četli pouze knihu, se na to dívají poněkud jinak.
Já sama Cursed Child dostala sotva pár dní po vydání a přečetla ho jedním dechem. A přestože se to od normálního Harryho tolik liší, se mi to velmi líbilo.
Zezačátku jsem hodně nad koupí váhala. Přecijen, J.K. už jednou prohlásila, že s Harrym skončila, a teď, po tolika letech příběh znovu otevírá. Navíc jsem byla nervózní, jako většina lidí, z toho, že tato kniha není obyčejný román, ale jenom scénář. Byla jsem k tomu velmi skeptická, a nakonec jsem byla mile potěšena. A asi to přesně tak má být. Většina lidí očekává něco naprosto úžasného, a pak není divu, že jsou zklamaní.
O půlnoci z pátku na sobotu (24.9.) byl zahájen předprodej českého vydání, na náměstí v Praze a Brně (ke smůle nás všech ostatních co bydlí na opačné straně republiky). Lidé všch možných věkových skupin stáli několik hodin ve frontách, jen aby si nového Pottera mohli koupit. (opravdu mě mrzí, že jsem u toho neohla být, a že jsem nebyla ani u vydání předchozích knih). České vydání Prokletého Dítěte ovšem má (narozdíl od anglického vydání) obálku i velikost sladěnou s předchozími díly, a tak se nemusíte bát, že by u vás v poličce nenašel místo.
Nejspíš je pravdou, že jméno Rowlingové je na titulní obálce hlavně kvůli publicitě. Už jenom proto, že se kniha v mnoha věcech rozchází s tím, co J.K. o kouzelném světě prohlásila..
Příběh začíná devatenáct let po konci Bitvy o Bradavice. Golden Trio jsou dávno dospělí a posílají do Školy Čar a Kouzel své děti. Přestože hlavní postavou je mladý Albus Severus Potter, je v příběhu spousta místa i pro ostatní postavy. A buďme upřímní, Albus není nejzajímavější postavou příběhu. :))
Nemůžu vám prozradit víc, i když bych moc chtěla. Protože prostě #KeepTheSecret
Sama nejspíš nepovažuju Prokleté Dítě za plnohodnotné pokračování. Spíše jako takový pěkný dodatek k příběhu, který ze srdce miluju.♥
A přestože Rowlingová prohlásila, že tímto Harry Potter skutečně jednou pro vždy končí, v listopadu se můžeme těšit na film Fantastická zvířata a kte je najít ze kterého by prý mohla vzniknout celá trilogie. A popravdě vám můžu říct, že jsem velmi zvědavá!
Ale abych byla úplně upřímná, pořád tajně doufám, že J.K. jednou vydá i knihu která by popisovala dobu Pobertů. Protože si myslím (a jistě nejsem sama) že by si pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák zasloužili svůj vlastní příběh. *takže J.K. vyslyš naše prosby a dej nám to, co tak nutně potřebujeme!* :D

Nekonečná cesta

29. srpna 2016 v 12:59 | _Misty_ |  Something Like Diary..
Jedu vlakem.
Kolem mě hýří barvy a hlasy lidí. S obličejem přitisknutým na studené sklo, schovaná za knihou je pozoruji.
Matky s dětmi, uplakaná holka v tanečních střevících, chlapec s dredy do pasu, dvojice starých lidí držící se za ruce, spěchající muži v oblecích. Procházejí kolem mého kupé bez povšimnutí.
Jsou jako rozmazané šmouhy.
Mám chuť vytáhnout tužku a začít kreslit. Zachytit ten výjev na papír a uschovat jej v deníku. Ale neudělám to.
Taky mám chuť začít psát. Vtisknout příběhu, který se mi začal tvořit v hlavě, formu. Ale to taky zavrhnu, se psaním jsem skončila už dávno.
Ale proč? Proč jsem vlastně skončila s něčím, co mě v minulosti tolik bavilo?
Nenapadá mně žádná odpověď. Nevzpomínám si, ale mám chuť se k tomu vrátit. Psát příběhy o lidech které potkám na nádraží, o lidech kteří procházejí, tak jako já, světem pod rouškou tmy, v masce neviditelnosti.
Zakládám stránky obrázkovou záložkou, vytahuji deník a pouštím se do psaní. A naplňuje mně to.
A uvědomuji si, kolik úžasných dobrodružství ve vlaku vlastně začalo.
A uvědomuji si, že to miluji.
Miluji vlaky.
 


Je to skutečné?

18. května 2016 v 19:56 | _Misty_ |  Something Like Diary..
To, že je jaro, bylo už poznat na každém kroku. Lidé se více usmívali (teda většinou), ulice hýřily barvami. Sluneční paprsky vás lechtají na kůži i ve chvíli, kdy už ta obrovská hořící koule zapadá za obzor, stejně jako v tuhle chvíli. Na stromech, které vrhají na zem dlouhé stíny, poslední paprsky tančí hru světel a stínů a vytvářejí tak pozoruhodnou podívanou.
Teprve před chvílí jsem, konečně, vyběhla ze školy a naskočila do autobusu.
O jeany, které už tak byly pořádně zašpiněné od barvy, jsem si otřela umazané ruce a bokem se opřela o sklo. Červená kabelka se mi houpala zavěšená přes rameno. Zapomenutý štětec, zastrčený za uchem, budil u cestujících přílišnou pozornost. Ušklíbla jsem se a zastrčila si pramínek plavých vlasů, který mi spolu se spoustou dalších povypjal z ledabyle uvázaného drdolu na temeni hlavy, za ucho.
"..mami? A co tohle, je to skutečné? Když je to jenom něco, co mám v hlavě?" zaslechla jsem rozhovor asi pětileté tmavovlasé holčičky s matkou.
"Samozřejmě." přikývla ta žena a pohladila svou dceru po vlasech. "Všechno co se děje v tvé hlavě je svým způsobem skutečné."
Obě se zahleděly mým směrem a já rychle odvrátila pohled. Na rtech mi však pohrával úsměv.
Vzpomněla jsem si totiž na jiný podobný rozhovor, i kdy to bylo jen na stránkách knihy, a tak moc dávno...

"Povězte mi ještě poslední věc," řekl Harry. "Je tohle skutečné? Nebo se to pouze děje uvnitř mé hlavy?"
Brumbál se na něj radostně usmál a jeho hlas zněl v Harryho uších hlasitě a silně, ačkoliv zářivá mlha znovu přicházela a zakrývala jeho postavu. "Samozřejmě, že se to děje uvnitř tvé hlavy, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?"

Ale...

R.I.P Alan Rickman

14. ledna 2016 v 15:50 | _Misty_ |  Info..
Dnes jenom krátce.
Asi před dvěma hodinami, dneska 14.1.2016.. Podlehl rakovině, ve svých 69 letech, jeden z nejlepších herců, jeden z nejlepších lidí vůbec.. Alan Rickman..♥
Který se zapsal do našich srdcí nejen, jako Severus Snape (i když, nebudeme popírat, že tuto roli ztvárnil naprosto dokonale..♥)
Proč se tak hrozné věci dějí vždycky těm dobrým lidem? :(
Nikdy na něj nezapomeneme..
Navždycky zůstane v našich srdcích.♥

Když jsem se to dozvěděla, propadla jsem neuvěřitelnému záchvatu pláče. Připadá mi, jako kdybych ztratila někoho hodně blízkého..
Ale jeho rodina a přátelé stáli při něm, i v posledních chvílích jeho života.
Dovoluji si říct, že žil život tak, jak považoval za správné, a ž ho prožil skvěle. A myslím(a pevně v to doufám), že ten, který ho čeká na druhé straně bude ještě lepší..
Pozvedněte se mnou (a s milióny dalších lidí, kteří roní slzy nad jeho ztrátou) hůlku na jeho počest. /*
"After all this time?"
"Always"♥

Konec.. a začátek něčeho nového.

7. ledna 2016 v 13:14 | _Misty_ |  Something Like Diary..
Jsem opravdu zvědavá, co bude následovat.
Rok 2015 skončil. A začal, zatím naprosto nepředvídatelný, rok další. Nový..


Nemyslím si, že by byl minulý rok špatný. Vlastně, musím uznat, že byl spíše skvělý, s občasnými nepříjemnými následky.
Za ten uplynulý rok jsem toho zažila spoustu, a s menším odstupem času musím říct, že jsem ráda.
Poprvé jsem políbila kluka. Potkala jsem někoho, kdo mě měl rád takovou, jaká jsem. Začala jsem chodit na střední a našla si skvělé nové kamarádky. Zjistila jsem, že moje nejlepší kamarádka, i po těch pěti letech, stále stojí při mně. Stratila jsem naději a víru a pak jsem je opět našla. Splnil se mi sen. Navíc, mám rodinu, kterou miluju a která miluje mě. Jsem zdravá. Opravdu nemám důvod si stěžovat.
Nakonec musím přiznat, že když jsem stála o půlnoci na poli, obklopená rodinou a lidmi, se kterýma jsme si stejnětak blízcí, a sledovala, jak ve všech koutech Ostravy lidé vypouštějí ohňostroje aby se rozloučili s končícím rokem a přivítali rok nadcházející, už jsem to nrvydržela a rozbrečela jsem se.
Jsem ráda, že to co se stalo, se stalo. A že to, v co jsem doufala marně nepřišlo, protože to znamená, že ještě nebyla ta správná chvíle.


Noo, ať už se dostanu k tomu, co jsem původně napsat chtěla.. Opožděně vám všem přeju co nejhezčí rok 2016!! (Samozřejmě, vám přeju šťastnej celej život, ale to zní divně.. :DD)
Vaše, naprosto šíleně mega moc divná, Misty! ♥


Ostrava zpívá GOSPEL

17. prosince 2015 v 20:32 | _Misty_ |  Info..
Ahojte! :)
V neděli večer jsem byla v kostele. Pokud si říkáte: Co ona dělala v kotele?, pak je to ta správná otázka. Nejspíš nevíte (ale určitě to tušíte), že nejsem věřící. Alespoň ne v tom náboženském slova smyslu.
Takže co jsem tam teda dělala?
Ehm.. Znáte takové ty černošské hudební skupiny (nevím jestli tomu mám říkat zrovna skupina), co zpívají v kostelech?
Říká se tomu Gospel. No, a vypadá to nějak takhle:


V Ostravě to máme už třetím rokem. Jde o to, že se skupina lidí ( v případě toho našeho sboru 100(kteří se do té doby neznají)) sejde, a společně nacvičí nějaké písničky. (Ano, je to prostě sbor). Abych to upřesnila, jsou to písně oslavující Boha a Ježíše (však co taky chcete, když jsme v kostele, že?), ale myslím že by se to líbil i takovým, co na něj nevěří.. :)
Tenhleten náš sbor každoročně diriguje jeden angličan s totálně božím jménem (A neříkám to jenom proto, že je podobné tomu mojemu (i když mnohokrát krutopřísnější)) :D


Taky tam byl falešnej Michal Jackson. :DDD Musím říct, že to bylo fajn. Příští roky bych se taky chtěla zapojit, i když asi jenom organizačně, protože s mým zpěvem to není nijak valné.. :/ :D


Jinak.. minulej měsíc jsem byla třikrát nemocná, tak jsem na blog moc neměla čas.. :(
Dočetla jsem Hobita, Selekci, Školu černé magie a Narnii ♥ (Nemůžu si pomoct, ale ty poslední dny Narnie mi až nepříjemně moc připomýnají to, co se děje s Islámským státem.. Nebo, tak jsem si to alespoň vždycky představovala, že je tam nějaký jeden člověk, který předstírá, že mu bůh něco říká, a pak k tomu nutí i ostatní. Myslím, že je tam někdo jako ten opičák a Zázvorka, a ostatní jim to buďto věří, nebo mají příliš velký strach se jim postavit..)
Ehm.. no.
Dneska jsem byla na soutěži v češtině. Byla jsem z toho úplně vyklepaaná. Ale ani ne tak z toho, co tam bude za úkoly ( i když byla dost těžký), jako spíš z toho, že nenajdu tu správnou třídu.. No, nakonec jsem ji našla, a s tím, co jsem nakonec odevzdala, jsem nadmíru spokojená. :))
Taky jsem dneska konečně vyrazila na vánoční nákupy, a přísahám, že mě v žádným obchoďáku nikdo dlouhou dobu neuvidí. :D Byla jsem z toho totálně zničená, ale myslím, že jsem koupila všechno, co jsem chtěla, takže jsem dost happy. :D Už to jen stačí zabalit. :D
Večer jsem po dlouhé době mluvila s jednou svou kamarádkou, nakonec jsme ještě stály o hodinu déle venku (Nevěřili by jste, jaká nám byla zima :D) a povídaly si.. A já konečně někomu pověděla, všechno o Něm.. Nikomu jsem to ještě nahlas neřekla, ale dneska jsem to konečně udělala. Nakonec jsem se strašně rozbrečela.. No, ale myslím, že mi to pomohlo. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. :))
Jej, a sleduju, že jsem toho zase napsala víc, než jsem původně chtěla.. :D Takže se s vámi prozatím zase loučím. Pa, vaše Misty♥

Hunger Games Mockingjay part 2

21. listopadu 2015 v 19:45 | _Misty_ |  Something Like Diary..
Ahojte! :D
Jsem nemocná.. zase, tenhle měsíc už podruhé.. -_- A to normálně bývám nemocná max jednou do roka.. Ach joo..!
To je taky důvod, proč jsem tehle článek nenapsala dřív.

Ve středu, jsem byla na posledním dílu Hunger Games.♥
Znáte ten pocit, když dokoukáte nejaký seriál (v mém případě film) nebo dočtete knihu, a najedou přemýšlíte, jaký teď bude mít váš život smysl?


Tak moc jsem dlouho nebrečela. Jasně, věděla jsem co přijde, ale nemohla jsem si pomoct.♥ Když už na plátně běžely jenom závěrečné titulky, hrála poslední písnička, a pomalu se rožínaly světla, tak nějak jsem se nomohla jen tak postavit, a odejít společně s proudem ostatních lidí. Potřebovala jsem se s tím jistým způsobem smířit. "Rozloučit se" s těmi lety, kdy jsem netrpělivě čekala, až bude v kinech další díl.


Podle mého názoru to bylo dokonalé. Spousta lidí si stěžuje na ten konec, ale já s ním byla naprosto spokojená♥ Když potom na konci Katnis seděla na Louce, a "citovala epilog" tomu dítěti, přišlo mi to kouzelný. Byla jsem dojatá (Dobře, byla jsem dojetím byz sebe skoro celej film, ale prostě.. bylo to boží.)♥
Koneckonců, odjakživa jsem byla spíše pro Evelark (nebo Peenis, nebo jak tomuhle páru chcete říkat :D)


Nechci psát spoilery, takže nejspíš nenapíšu žádnou opravdu smysluplnou větu.. Zkrátka, bylo to boží! :D
Ale prostě.. ten epilog♥ to jak se s Peetou loučili, když šla Katniss zabít Snowa♥ A pak návrat do Dvanáctého kraje♥ Loučení Effie a Haymitche♥ Bylo to impozantní.♥ Jinak byl film plný akce, efektů, a především emocí.♥


Nejspíš si nepamatujete článek, na Mockingjay part 1, co?
Připadá mi to jako včera, když jsem to psala. Tehdy jsem to brala jinak, a bylo to ještě přdtím, než jsem si přečeta knihu, ale už téhdy jsem z toho byla stejně nadšená jako teď. Akorát jsem se těšila na další díl, což teďka už nejspíš nemůžu. (Teda, pokud se nerozhodnou mě potěšit a natočit nějaké pokračování. :DDD)
Ale prostě, bylo to... nezapomenutelný. po dlouhý době jsem byla s lidmi, na kterých mi záleží a se kterým se za normálních okolností už moc nepotkám. A byla jsem na filmu který patří k mým nejoblíbenějším fandomům. (Kdybych ovšem uprostřed promítání nedostala horečku, bylo by to ještě lepší, ale co už.. :D)


Prostě.. Je to boží! :D A za sebe to můžu rozhodně doporučit. :) A co vy, máte raději Peetu, nebo Gayla (Netuším jak se to píše..XD) Četli jste knihu, co si myslíte o filmu? (jop, začínám se doma trošku nudit. Tak prosím pište, všechno co vás ohledně TGH napadne, moc ráda si to přečtu. :D) A tím pro dnešek nejspíš končím. Pa vaše Misty♥

A ještě:
"Stay, with me?" "Always" ♥♥♥


Proč nemůžu přestat číst FANFICTION?

11. listopadu 2015 v 19:25 | _Misty_ |  Harry Potter, atd.. :))
Taky milujete fanfiction tak, až to bolí? Nebo si říkáte "ještě jednu kapitolu", a když se příště jdete napít vody, jsou najednou 3 hodiny ráno? Proč tolik trváme na příbězích o Jily, když stejně víme, že skončí mrtví?

V případě že vás napadlo, ne, nejste masochysti vlastně jste, ale útěcha je, že nejste sami. Jednoduše se propadáme do příběhu veliké lásky, jako v opravdové pohádce.

V našem zpackaném/nezpackaném životě, často hledáme naději. Jen nejsme tak naivní, abychom věřili v Popelku, Šípkovou Růženku, Malou Mořskou vílu, atd. Lily a James řešili opravdové otázky a problémy, a přesto se jim podařilo dosáhnout ne až tak šťastného konce.

Také autoři fanfiction nejsou reální. Počkat, co?! Ayesha tvrdí:

"Fanfiction autoři nejsou skutečnými autory. Nejsme skuteční lidé. Hypoteticky, jsme nehmotné mraky, které se nachávají unášet proudem psaní přes počítače, stejně jako viry. Můžeme pouze provádět krevní oběti a uzavírat Neporušitelné sliby, abychom se odprostili od zavedených způsobů."

Fanfiction ve vás zakoření, sní kus z vás, a zavolá vám zpátky, že pokud se budete dívat dostatečně dlouho, tu část opět najdete. Samozřejmě, fanfiction je jako čokoládová závislost, než jako kanibalistická teorie. A kdo by neměl rád čokoládu?

Taky autoři fanfiction prožívají veškeré ty slzy a pocity. Musím to vědět. Taky píšu.

Jasně, každý má Snily moment, After all this time? tomu nejde jen tak odolat.

Ale, jakmile jednou najdete Jily fandom, už nemůžete odejít.
Tenhle článek je jinej, než ty ostatní. Vlastně ani nevím, jak se mi povedlo ho napsat. Vznikl prostě z ničeho nic, po dočtení jedné naprosto boží FF.♥ Ovšem stejně mě pořád zajímá váš názor, máte rádi ff? Jily nebo Snily? :) Btw. Tenhle obrázek miluju, je naprosto DO-KO-NA-LÝ!!♥
A to je ode mě pro dnešek vše, paa, vaše Misty♥

Pamatuj si: NIKDY NEZTRÁCEJ NADĚJI

4. listopadu 2015 v 11:57 | _Misty_ |  Something Like Diary..
Bez ohledu na to, co se stane, neztrácej naději, neboť jakmile je ztracena naděje, je ztraceno vše.

Neočekávej, že všichni porozumí tvé cestě, hlavně pokud nikdy nekráčeli tvým směrem.

Nikdy nevíš, co bude zítra..

Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí.. Ne proto, že by měla rozhodnout za tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu, a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš.









0



Kam dál

"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt."
- Robert Fulghum